Rick a Morty

Jerryho druhé já je prvním příběhem svazku a je rozhodně vždy fajn vidět Jerryho se sebevědomím, většinou se povedly i vtipné prostřihy, ale příběh nejvíc sráží třetí část.Horizont ubohost mi sedl asi nejvíc, styl kresby Marca Ellerbyho je pro tyto komiksy asi nejlepší, je tam hodně vtipných momentů. Miláčku, zmenšil jsem dědu, alias příběh z obálky se mi příliš nelíbil ani kresbou, ani příběhem, který není obstojný. Líbil se mi nápad s hustometrem a finální zakončení, u kterého se člověk zasměje nahlas. Pobavilo mě, že v jedné části je věta:No nekecej, to čumím Morty, přičemž je slovo čumím cenzurované jako ču**m. Bonusové kraťasy ujdou, ale žádná hitparáda to není (za to moment: Kámo, těm už neřekne nikdo ani h**no, ano). Celkově v této sérii takový průměr, moc nadějí na zlepšení nevidím, ale beztak si další díly pořídím...

Podobně jako předchozí svazek, nejedná se o nic hrozného, ale ani skvělého. První příběh probíhá dost podobně, jak by zhruba probíhala (trochu slabší) epizoda seriálu a příběh sám o sobě moc zapamatovatelný příliš není, jsou tam fajn fórky typu penpové (a jejich zadky), roboborci, Summer a její friendzone a včelkomet.
A taky jsem se konečně dočkal dvoustrany! Ze svazku nejvíc vyčnívá Supermor a neštovice, ten mě bavil nejvíc, Marc Ellerby má styl kresby, která mi sedí, celkově je příběh hodně vtipný, dobře vygradovaný a Mortyho role v příběhů ještě vtipnější a nechutnější.
Zde má překlad navíc opravdu silné chvíle (přeci jen, koho by nerozesmál supersyfl, vychloprdel a beďar keďar). Příběh Mortoše do koše má opravdu zvláštní kresbu, která mi příliš nesedí, ale příběhově mě to bavilo, klidně bych ho rád viděl jako celou epizodu. Bonusové kraťasy jsou zpět, ale kromě Jerryho do foroty, který se vážně povedl, nic extra. Kvůli druhému a třetímu příběhu bych se klidně k sešitu vrátil. Celkově hodnocení na pomezí 3 a 4, ale to tu bohužel nejde...

Rozhodně lepší než první svazek, ale horší než druhý. Zápletka příběhu "Po hlavě" opět působí jako vystřižená ze seriálu, což je samozřejmě dobře.
Také mě zaujalo, že prvních 10 stran je bez hlavních hrdinů, Ricka a Mortyho. "Ready player Morty" přináší skvělé nápady v podobě výměny těl a trénovací videohry, ale bohužel potenciál zůstal nevyužit, věřím, že by z toho šlo "vytřískat" mnohem víc, třeba i na větším prostoru, takhle na 21 stranách se příběh sice pěkně uzavře, ale končí sotva začal a působí tak dost ploše. "Velký zápas" má úplně jinou stylizaci, napsal ho a nakreslil Tom Fowler.

Určitě je dobře, že se kreslíři střídají, je to trochu živější, ale příliš mě to neoslovilo, chvílemi to vypadá až moc jako karikatury. Příběhově i celkem napínavé, jen plot twist je trochu klišé. Celkově v sešitě není humor příliš silný, tentokrát se tvůrci v tomto ohledu drželi při zemi.
Na překladu mi vadí jen Mortyho "jakože cože?" a cenzura, kde napsat "děvko" úplně ok, ale zbytek ne, jinak problém nemám. Celkově mám z třetího svazku lepší pocity než z toho prvního, ale asi už se k němu nevrátím.

Ze začátku se budu opakovat jako u komentáře u prvního dílu, ale jen ve zkratce: Kresba, co vypadá jako povedenější fanart, spousta hlavních postav vypadá podivně a i přes označení "Pouze pro dospělé čtenáře", jsou sprostá slova cenzurována.
Ale! Druhý svazek příběhově příjemně překvapil, první tři kapitoly na sebe navazují, jsou napínavé, vtipné a opravdu dělají dobré jméno seriálové předloze - v podstatě to (až na tu kresbu, ehm) jako epizoda Ricka a Mortyho působí. Drtikulský speciál je ještě lepší, hodně tomu přidává ulítlost samotného příběhu, styl kresby Andrewa Macleana a samotné téma interdimenzionální televize, která umožňuje tvůrcům se pořádně vyřádit i bez Ricka a Mortyho.
U téhle čtvrté kapitoly jsem se nasmál asi nejvíc (ano, u tohoto sešitu jsem se dokonce smál, další rozdíl oproti minulému...) a překlad typu: "Vodevři kukadla, jsou tu další džípadla," je prostě super.
Pátá kapitola, Bláboční nadělení, mi také hodně sedla. Zac Gorman, jinak scénárista těchto svazků, by měl těch příběhu nakreslit víc, protože jeho styl kresby a celková stylizace mě nadchla, prostředí není tak mdlé a prázdné, grimasy postav jsou správně ulítlé a celkově to působí živěji a originálněji, než to, co kreslí CJ Cannon.
Bonusové kraťasy z toho tentokrát vycházejí o něco hůř, ale jen v rámci celku, jinak jsou podobně zábavné, jako v předchozím svazku. Celkově tedy druhý svazek doporučuji a nejspíš se k němu i někdy vrátím.

Bohužel, první svazek mě vůbec neoslovil. Hned ze začátku člověka překvapí kresba, která se podobá spíš povedenějšímu fanartu, než oficiálnímu komiksu, zvlášť postava Beth vypadá dost podivně. Přitom u celostránkových kreseb, které jsou mezi kapitolami, je kresba zdařilejší.

Komiks ani nijak zásadně nezachraňuje příběh, nic úžasného to není, nakonec mě asi nejvíc bavily bonusové kraťasy (samozřejmě nejvíc Dobrodružství alternativního vesmíru). Navzdory tomu, že se na zadní straně komiksu objevuje označení "Pouze pro dospělé čtenáře", v komiksu jsou sprostá slova cenzurována, kromě Děsivého Terryho, jehož specifické oslovení "děvko" zůstává.

Když už jsem u jazykové stránky věci, musím zmínit, že místy mi překlad úplně neseděl, Morty často říká "vole", v jednu chvíli se objevuje několikrát po sobě zvláštní "jakože cože" a korunují to výrazy typu "semka" a "Rickovo věci." Jelikož jsem si koupit čtyři svazky na jednou, jsem zvědavý na čtení dalších dílů.
Kreslíř se v dalších dílech sice nemění, ale autoři příběhů ano, tak se uvidí, za sebe ovšem první svazek doporučit nemohu a nevracel bych se k němu.