Všechny recenze uživatele Ondřej V.

Tato kniha pravidel pro hraní jedné z armád aspektu Smrti je jednou z nejstarších, které vyšly v rámci 2.edice Warhammer Age of Sigmar. Armáda Nighthaunt se tehdy teprve nějakým způsobem utvářela a na pravidlech je hodně znát, že je to takový polotovar. Oproti ostatní Battletome knížkám chybí v první řadě nějaká snaha o rozrůzněnost jednotlivých přízračných hord. Ačkoli jsou zde uvedena pravidla pro několik různých jedinečných velitelů, jejich armády se stále znovu a znovu skládají z týchž identických jednotek a nemají žádné speciální schopnosti subfrakcí (jako jsou například kapituly Stormcast Eternals). Nadto se téměř zdá, že některé jednotky jsou takřka implicitně slabší a nevýhodné ke hraní a mimo pestrost armády nebo snahy výpravně hrát určitý 'aspekt' přízračných zástupů neexistuje žádný důvod proč je hrát. Jinak je ale armáda zajímavým pojetím nepřítele, který je na jednu stranu nehmotný, ale zároveň smrtelně nebezpečný. Doma nás se ženou baví Nighthaunt hrát, ale upřímně doufáme, že s vydáním nové knížky v rámci třetí edice, proběhne ohledně pravidlové tvářnosti této armády rozsáhlý reparát.

Starší modely do Warhammeru 40.000, původně vyráběné z kovu, nyní z pryskyřice. Že je pryskyřice firmy Games Workshop problematická, je obecně známý fakt (a za to hvězdu dolů). Já měl štěstí, ale ne vždy se ty modely 'povedou' a následuje otravné kolečko reklamací. Snad se co nejdříve dočkáme plastové stavebnice. Warp Spiders jsou nesmírně zajímavá jednotka, která přináši do hraní Aeldari opět cosi typicky rozporuplného, jak je u této armády skvělým zvykem. Relativně malý dostřel, vysoká pohyblivost, i díky ignorování terénu, silný 'protiwarpový' pancíř, malá průraznost zbraně pancířem protivníka, ale vysoká síla zbraně, které ohrožují různá 'sádelnatá' monstra a vozidla.bez tuhého krunýře. Rovněž je doprovází jistá zvláštní aura vyděděnců, protože jejich vztah k Warpu je trnem v oku jejich ostatním Aeldari pobratimům. Má to švih, má to styl. Tak snad se i Vám povedou objednat modely bez kazů. :)

Yey, ultimátní zlo! Pokud jsou Space Marines tou hlavní obchodní značkou univerza Warhammer 40.000, Chaos Daemons jsou čímsi jedinečným pro celé univerzum Warhammer. Ano, jistě, spousta her má nějakou reprezentaci démonů, spousta her má dokonce i jejich jedinečné zobrazení. Ale právě čtyři démonští bohové Warhammeru a jejich přísluhovači mají tak hlubokou a důkladně utvořenou výpravu, že je prostě za ta léta existence celého Warhammer univerza na co koukat. Armáda je aktuálně až na naprosté výjimky k dispozici kompletně v plastu a je tudíž i velmi lákavá pro modeláře. V samotném univerzu Warhammer 40.000 byla pozice armády složené čistě z démonů odjakživa poněkud problematická. Nejdříve byli jen přílepek k Chaosu reprezentovaném Chaos Space Marines, postupně se jim dostalo jisté svébytnosti, ale cena modelů pro armádu, které dlouho neměla žádné plastové stavebnice, byla problematická. Rovněž chyběla různorodost. Pokud hráč nechtěl hrát spojené síly všech čtyř rozdílných a navzájem protivných mocností, musel se spokojit s výběrem z několika málo jednotek a z taktického hlediska mu často něco velmi velmi chybělo. Nešlo tedy už ani tak o armádu pro fajnšmekry, nýbrž o armádu jednoduše nehratelnou, nebo hratelnou jen s přáteli v rámci výpravného, ale nikoli soutěživého hraní. Nyní, s přídáním množství nových jednotek přibyvších díky fantasy Warhammer mutaci Age of Sigmar, je armáda démonů v mnohem lepší kondici. Je zábavné ji hrát, je zábavné ji modelařit. Osobně se nemohu dočkat, co přinese Codex 9.edice ohledně kampaňového hraní a dalších aspektů, které nová edice do hry přinesla. Do té doby je ale hraní s Codexem z 8.edice příjemné a budete se u něj dobře bavit. Takže vpřed, LET THE GALAXY BURN!

Space Marines jsou nenahraditelným středem univerza Warhammer 40.000. Polovina logiky a příběhů tohoto světa se točí právě okolo nich a nebylo by rozumné na to zapomínat. Nejde tu ale jen o ty 'hodné', lidskému Impériu věrné, mariňáky, ale taky o příběhy a konflikty vedené jejich zlými dvojčaty Chaos Space Marines. Žádná edice Warhammer 40k se nemůže obejít bez knížky pravidel pro tuto svébytnou armádu. A čím déle se hra od svých počátků vyvíjí, tím více je tato armáda jiná než 'ti hodní'. Podobně jako ostatní Codexy osmé edice je i tento vypraven s péčí a láskou. Je dokonce o fous tlustší než ostatní knihy, tak moc je v něm příběhů, obrázků, textů o pozadí jednotlivých kacířských legií, prostě karneval pestrého zla, tak jak má být. V podstatě lze vytknout jen jednu věc, ačkoli se Codexu ulevilo o dvě osamostatněné legie (Thousand Sons a Death Guard dostaly svoje vlastní knížky) stále je tu vlastně jen symbolický prostor pro speciální pravidla pro další oblíbené legie jako Iron Warriors, Alpha Legion, Night Lords... Na to, že za léta vývoje fiktivního univerza jsou k dispozici dokonce i samostané série(!) románů o těchto denominacích, Codex se k nim chová stále jen krajně zdvořilostně, často dokonce až macešsky (např. Emperor's Childern by fakt zasloužili více péče) a jako celek knížka stále připomíná spíše Codex: Black Legion, tedy knihu pravidel pro hlavní formaci vedenou Abbadonem the Despoilerem, dědicem arcikacíře Horuse. Inu snad to napraví knížka 9. edice, jako fanda Night Lords a Alpha Legie, jsem zatím poněkud nespokojen.

9.edice se strukturou vydávání Codexů vrací ke strategii hlavní knihy dané armády (zde Codex: Space Marines) a k nim dodatečných Codex Supplement. Na jednu stranu je nepříjemné muset neustále hledat pravidla v různých knihách, na druhou stranu se tím řeší problém, který se poprvé vyskyll v předchozí edici, tj. fakt, že se objevují nové (zejmané Primaris) jednotky, které ale specializoané sub-armády jako Dark Angels nebo třeba Space Wolves nemohou hrát, protože na ně prostě nemají pravidla. Aktuální edice Codex Supplement: Dark Angels tuto situaci řeší poněkud spletitým, ale v zásadě slušným systémem povšechných pravidel, které pokrývají jak specializované jednotky Dark Angels, které jsou uvedeny jen v tomto svazku, tak rovněž generické jednotky Space Marines, takže případné dodatky nebo reedice hlavního Codex budou znamenat automaticky nová pravidla i pro armády řešený přes Codex Supplementy. Je to pracné, je to poněkud byrokratické, ale řeší to akutálnost jednotek dostupných té které armádě. Za mě v pořádku. Codex Supplement je ovšem oproti samostatnému Codexu ze 7. nebo 8. edice bohužel poněkud tenší a zbylo méně prostoru na různé příběhy, popisu a vůbec to co tvoří armosféru univerza Warhammer 40.000 mimo hru samotnou. Oproti tomu zde přibyly (tak jako všude v 9.edici) pravidla pro vedení armády kampaní a různé další speciální věci, které umožní lepší herní prožitek, bohužel tedy na úkor popisů a textů obecně výpravného charakteru. Inu něco za něco. Za mě spousta pozitiv, ale bezpochyby by to šlo udělat ještě o něco lépe. Tak snad v 10.edici?!?

Pokud Vám přijdou davy Mariňáků v identických pancířích nebo dokonce hromada kanónfutru v zeleném (viz Astra Militarum) jako nuda a zároveň chcete hrát nějakou alespoň náznakem kladnou armádu ve vesmíru Warhammer 40k, zkuste mrknout na Harlequins. Tahle armáda se hraje hyperelitně a jako komorní přehlídka velmi propracovaných figur, ne nepodobná třeba mariňácké subvariantě Deathwatch. Každá postavička má své téměř unikátní vybavení, každá zve k jedinečnému výtvarnému provedení, každý model velitele nebo jiného samostatného modelu je takřka unikát, a bude vaším opečovaným mazlíčkem. Nadto máte pro hraní k dispozici spletitou alchymii různých triků, kombinací a zvláštních schopností, takže namísto mariňáckého půjdeme tam a rozbijeme jim hubu si tady můžete užít situaci, kdy má protihráč takřka pocit, že si tu hubu rozbil on sám a ještě vám poděkoval. Je to prostě něco úplně jiného a když se to umí hrát, je to jako koncert na flétnu šakuhači. Není toho moc, ale je to nářez. Harlequins jsou kousek historie. Ve Warhammeru 40k, jako cosi velmi zvláštního a speciálního se datují již do časů 1.edice (ano to je konec 80. let 20. století), takže hrát tuhle armádu je jako donést na stůl část úctyhodné kolektivní historie tohoto univerza a vzdát hold nejen těm, kdo se o Warhammer 40.000 a jeho živobytí starají aktuálně, ale i dvěma generací fanoušků, které ho až sem dotlačily. Ačkoli měla armáda Harlequins ve Warhammeru dlouhou odmlku, v 7.edici se armáda vrátila v plné parádě a s notnou dávkou vnitřních detailů. Nadále již tedy Harlequins nejsou jen tou speciální expanzí k Eldarům, ale jsou zvláštní a nezávislí, tak jak by měli být. Tento Codex vydaný v rámci 8.edice je krásně výtvarně provedený, je v něm množství různých příběhů a textů doplňujících pozadí armády Smějícího se boha a rozhodně by bylo škoda tuto knihu propásnout. Přidává totiž k tvářnosti univerza Warhammeru 40k něco trochu jiného a velmi velmi inspirativního.

jeden z předchozích recenzentů napsal, že mu vadí, že jsou nyní údaje pro armádu Deathwatch (a nejen pro ni) 'rozcamrané' přes několik ne zrovna levných svazků a nejde je hrát bez kompletní sady. Ano to je bezpochyby otrava a taky mě to mrzí. Navíc mně přijde, že všechny kodexy 9.edice Warhammer 40k jsou jaksi chudší na různé příběhy, popisy a vůbec celou tu promenádu nádherného pozadí milovaného 41. tisíciletí. Není ale všechno jen zmar a bída. Codex 9. edice a celá edice vůbec je asi zatím nejlepší moment kdy začít hrát Deathwatch. Základní ladění Deathwatch jako specializované odnože Vesmírných Mariňáků bylo vždycky obmotané okolo malých skupinek vysoce elitních veteránů z různých mariňáckých kapitul, kde je vlastně každý jeden z nich tak trochu jedinečná osobnost. Představte si hyperelitní bandu zabijáků, podobnou té pod vedením Arnieho Schwarzeneggera ve filmu Predátor a budete mít zhruba představu jak by měla Deathwatch vypadat. Taková parta navíc plní vysoce intenzivní mise a tažení a již tak elitní supervojáci se stávají ještě elitnějšími a jedinečně utvářenými hrdinami, o kterých budete partě s chutí vyprávět i za 5 let, až budete pro změnu už hrát jinou armádu. Prostě to má styl. A právě Codex Deatchwatch aktuální edice je postaven přesně tak, aby tuhle detailní vykreslenost poskytl jako zkušenost nejen na papíře ale ve skutečné hře. Předně tu máme vysoce flexibilní pravidla pro sestavení naprosto jedinečného Kill Teamu, pak zde jsou pravidla pro tažení Crusade atd atd. Ano stýská se mi po obrázcích a textech z předchozího Codexu, ale tohle je o tolik lepší! PS pokud se vám ale starší codex stále podaří sehnat, určitě si ho kupte,

zatím ještě stále aktuální a bohatě vypravený Codex ve stylu 8.edice Warhammeru 40k. Jakkoli se hrozně těším na novou edici s jeho pravidly pro zlepšování jednotek v průběhu tažení a další vychytávky, přece jen mě trochu mrzí, že Codex 9. edice jsou díky tomu výrazně chudší na různé příběhy a popisy jednotek, fungování armády a vlastně celého světa 41. tisíciletí. Pro fanoušky T'Au povinný nákup a to i pokud teprve začínáte a vlastně spíše čekáte na nová pravidla. Protože ty příběhy různých postav vám skutečně budou chybět. Jak se říká mezi fanoušky aut, they just don't make them like they used to anymore.

Tenhle, rozsahem vpravdě román, původně vyšel jako podpora druhé edice Warhammer: Age Of Sigmar, je to tedy starší věc. Nicméně i tak stojí za pozornost. Autor Josh Reynolds rozjíždí celkem rozsáhlý příběh, ve kterém zvládá obstojně zpracovat jak rovinu osobních hrdinství i tragédií, tak širší astrálně-spirituální souvislosti, jejichž poměrně pečlivým rozkreslením zvládá opustit rovinu warhammerového bolter-porn a psát skutečnou high fantasy. Hlavní kulisou dění je obležení lidského/Sigmaritského města Glymmsforge Nagashovými hordami Smrti. Vojensko-strategická rovina románu dostává minimální pozornost a tak nepovažuji za nutné ji posuzovat. Rovina astrálně-spirituální, zahrnující vztahy mezi bohy, jednotlivými sférami a ekonomiku duší je rozkreslena celkem srozumitelně a nikde není na vysvětlení těchto abstrakt vyhrazeno přespříliš času, autor a redaktor to zvládli dobře vyvážit. Někdy jsem měl až pocit, že Reynoldsovi narostla dokonce větší křídla, než aby se vlezl do mantinelů sdíleného univerza WH:AOS, a že byl přinucen ambice příběhu krotit a krátit na pokyn konzervativních správců univerza. To už se asi nedozvíme. Osobní příběhy hlavních postav jsou dobré, dobře zavinuté v epickém oblouku války mezi Sigmarem a Nagashem, postavy samotné jsou pak celkem slušně charakterizované a zvládají udržet hloubku napříč příběhem. Musím přiznat, že mě všechny bavily. Za slabinu románu považuji postavy vedlejší. Trpasličí emigranty a lidské zbrojnoše často těžko rozeznat a defilé AOS posterboyz Stormcast Eternals je pak už naprostá bída. Vyjma již zmíněných hlavních postav jsou všichni ostatní Stormcasti totální maglajz, všichni jsou obětaví, sveřepí, důstojní a zcela nerozlišitelní jako pokrmy na jídelníčku generického asijského bistra (č.23 Celestor Helios Trojí Tajemné Chuti, s rýží, zabalit s sebou). A bohužel jich tam je jak’ máku, takže tenhle nedostatek je citelný a je skvrnou na jinak velmi dobrém díle. Za sebe dávám -1✴️ za ty vedlejší postavy a -1/2✴️ Games Workshopu za zardoušení některých ambiciózních synoptických možností. Samotný Josh má tedy ode mě 4✴️ Jako celek: 3.5✴️

Jako Alenkovský fanoušek jsem se na tenhle kus vážně těšil. Mechaniky gamebooku jsou příjemně odlišné od klasických děl z žánru meče a magie a přiměřeně odrážejí odlišné ladění a svět Carrollových fantasmagorií.
Atmosféru skvěle dotváří možnost nahradit generátor náhodných čísel (obvykle kostky) stylovými kartami, které mají v Alenčině světě tak výjimečnou roli (balíček na snímku je Bicycle Tragic Royalty).
Knihu mám v původním brožovaném vydání a sem tam jsem trochu skřípal zuby nad nikoli špatným, ale poněkud škrobeným překladem, celé věci by se jistě dalo ještě trochu pomoci, ale celkový dojem to rozhodně nekazí.
Těším se na další pokračování v králičí noře...